Zdravím :-) Jednoznačně lepší než NTSC je evropský systém PAL. Díky drobnosti v systému přenosu barvonosných složek, kdy se jejich případné zkreslení způsobené přenosem odečte, nedochází k žádnému barevnému posunu obrazu, resp. posunu barevného tónu. Určitě jste někdy viděl, třeba v americkém filmu zachycenou televizi a na ní dost nepěkně vyhlížející barevný obraz, například obličeje byly zbarvené dozelena atd. Konkrétní představu o tom získáte, když například v nějakém fotoeditoru potáhnete za "HUE".To se tam děje celkem běžně. Ne nadarmo američané v nadsázce nazývají svůj systém (NTSC) Never Time Same Color, tedy "nikdy ta samá barva" :-) Další nevýhodou NTSC je jeho o dost menší počet řádek (o 100), čímž se obraz jeví daleko méně ostrý než v PALu. Vyšší snímkový kmitočet u NTSC nemá na kvalitu obrazu prakticky žádný vliv. Samozřejmě je rozdíl, kdyby jste se díval na 50 nebo na 100 Hz televizor, ale mezi 50 a 60 Hz žádný markantní rozdíl není.
Ke srovnání PALu a SECAMu - troufám si říct, že PAL je technicky nejlepší ze současných 3 nejrozšířenějších analogových vysílacích norem. SECAM má, podobně jako NTSC, také pár nevýhod. Například je kvůli zpožďovaným barevným informacím pro liché řádky klasickými režijními zařízeními nezpracovatelný (například celá tehdy Československá televize měla vždy všechna studia i ostatní provozy v PALu a teprve před vysílačem byl transkodér PAL-SECAM). No a díky zmiňovanému zpožďování barevné informace docházelo k různým negativním jevům v obraze, zejména třeba při rychle se pohybujících objektech (typickým příkladem byl fotbalový zápas - fotbalista v červeném dresu běžel po trávníku a terve kousek za ním "běžela" červená z jeho dresu :-)
O všech třech systémech by se dalo diskutovat několik hodin, ale doufám, že vám moje krátké shrnutí alespoň nějaké nové informace přineslo...

Nevhodnost SECAMu pro režijní zpracování spočívala ani ne tak ve sdílení barvonosné informace mezi sousedními řádky, jako v kmitočtové modulaci použité pro kódování barvy ­- vpodstatě nešly dělat prolínačky.
MMCH, zpožďovací linky používá i PAL a dokonce je na jejich stabilitu citlivější; s dnešními materiály a technologiemi to již není problém.

Dakujem za info uz som trochu v obraze ,
co je co

Byl, ale bohužel Video 2000 pohořelo na licencích, jako ostatně hodně dalších dobrých věcí.

Video2000 nepohořelo ani tak na licencích, jako na tom, že přišlo pozdě a bylo dražší, než Beta ­(o VHS nemluvě­). Proniknout na ty obrovské trhy, kde se používala norma FCC ­(převážně s barvou kódovanou v NTSC­) se systému V2000 nepodařilo vůbec. TV signál v normě FCC má totiž šířku pásma nějaké 4MHz, takže úbytek kvality způsobený systémem VHS zákazníci rádi akceptovali ­- no nekupte to za tu cenu... ostatně výrobci a prodejci se systémem VHS orientovali na tu naprostou většinu zákazníků s mírně řečeno pochybnými nároky na kvalitu, u nichž zato mělo úspěch tisíc opičáren okolo, které s kvalitou obrazu neměly nic společného ­(časovače umožňující zaznamenat automaticky několik pořadů kdykoli během následujících 6­-12 měsíců, které asi nikdo nikdy v plném rozsahu nevyužil, systém VPS, který stejně nebyl pro vysílací společnosti povinný a další a další­). Tyto funkce první V2000 neměly, měly jen PAL a evropskou normu, ztrátu rozlišení v evropské normě G ­(vysílaná šířka obrazového pásma těsně nad 5MHz­) srovnatelnou se systémem Beta, dvojí využití kazety, zrychlený i zastavený obraz bez pruhů, střih bez výpadku barvy. To, že v normě FCC by nebyla ztráta rozlišení jasového signálu na většině tehdejších televizorů patrná vůbec, by nejspíš amerického, kanadského či třeba jihokorejského či japonského zákazníka nezajímalo, protože za to cenu by byly dva kousky VHS rekordéru s hromadou různých zkratek, co je proti tomu nějaké DTF. A se šumovými proužky při zastaveném nebo zrychleném obrazu se konzument snadno vyrovnal.
Konečně stručněji to komentoval Gert Redlich v http:­/­/www.magnetbandmuseum.info­/video­-2000­-0.html a lapidárně Max Grundig ­(jeho legendární výkřik Scheiß Japaner!­) ­- viz http:­/­/www.magnetbandmuseum.info­/deutsches­-ende.html
Je to škoda, jak nízké nároky na kvalitu má konzument ­- technologie se stále zlepšují, ale nároky přitom, jak výše řečeno, převážně pochybné. Hlavně, že je tam ještě ­"něco vidět­"...